Kardinál Erdő Komentáře

Prohlášení Jeho Eminence Pétera kardinála Erdő, primase Maďarska, arcibiskupa ostřihomsko-budapešťského, týkající se sdružení "Hnutí Plamen lásky Neposkvrněného srdce Panny Marie".

1. Citáty jsou převzaty z jeho kázání 1. června 2009 v Máriaremete na svátek Letnic. "...Osobně věřím, že dokončení revize Duchovního deníku Alžběty Kindelmannové a pravidla modlitebního sdružení 'Plamen lásky' na jaře tohoto roku je znamením životodárného Ducha svatého. Toto hnutí nyní se souhlasem biskupů působí v mnoha diecézích světa a daří se mu i zde v Maďarsku, v zemi jeho vzniku. Zjistili jsme, že přináší autentickou katolickou spiritualitu a úctu k Panně Marii, která je v naprostém souladu s katolickou vírou. Kéž toto uznání udělené v naší diecézi přispěje k duchovní obnově našeho společenství věřících a našeho lidu. Tuto sobotu (6. června v 11:00) slavnostně vyhlásíme tento aprobát v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Kispestu."
2. Projev kardinála Pétera Erdő v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Kispetu (6. června 2009) na 10. národní konferenci Plamene lásky (Maďarsko).
   Kardinál: "Pochválen buď Ježíš Kristus"
   Věrný: "Budiž pochválen na věky. Amen!"

"Děkuji vám za milá slova, která vám věnoval váš pastor a vedoucí hnutí Plamen lásky. Duch svatý bude jistě působit v církvi až do konce časů. Často celé společenství Církve přijímá vnuknutí, která původně vyšla ze srdce křesťanského člověka, který byl zcela oddaný a hluboce věřící. Po prozkoumání těchto podnětů je nástupci apoštolů nakonec přijmou jako Boží dary pro celou církev.

Po mnoho staletí byly církevní instituce a charismata vnímány jako dvě odlišné skutečnosti, které jako by stály proti sobě. Dějiny Církve naopak ukazují, že skutečně autentická charismata (ony zvláštní Boží dary, které jsou věřícím lidem dány ve prospěch Církve) a institucionální struktura zřízená z Kristovy vůle jsou ve vzájemném přísném vztahu.

Nejkrásnějším příkladem jsou dějiny řeholních řádů. Velký zakladatel řádu je skutečně charismatickou osobností, jako byl svatý František a svatý Ignác z Loyoly. Ve své době byli mimořádným fenoménem. Církev se tak raduje z hodnoty jejich spirituality a z té formy života, kterou představují, že na jejich zakladatele volá: "Neodcházejte!". Chceme, aby tato forma života zůstala a toto charisma v církvi přetrvalo. Tímto způsobem se řeholní řády a jejich charisma stávají součástí institucionální církve.

Řeknu ještě víc. Sám Kristus, jeho osoba a jeho poslání, putuje po cestě dějin církve. Ježíš řekl svým učedníkům: "Jako Otec posílá mne, tak i já posílám vás." Ježíš se tedy rozhodl, že bude posílat své učedníky. (J 20,21) Církev na zemi tedy jako viditelné společenství pokračuje v Kristově poslání. Z toho vyplývá, že církev není pouze vnější lidskou organizací. Spíše žije ve světě. Církev také není jen nějaká neviditelná, tajemná skutečnost milosti. Táž církev je jak neviditelnou skutečností, tak viditelným společenstvím. Nejsou to dvě odlišné věci. Někdy lidská slabost a lidské dějiny vytvářejí překážku. V daném dějinném okamžiku se však v církvi objevuje něco krásného, nová možnost pro církev. Věřím, že to platí i pro "Hnutí plamene lásky".

Věřící žena Alžběta se modlí a slyší hlasy ve své duši. Vnímá, že tyto nádherné hlasy pocházejí od Panny Marie. Nikdo se neptá - protože to není důležité -, jaká je povaha zážitků, které popisuje ve svém Duchovním deníku. To není úkol, který si církev v těchto letech souzení vzala na starost. Nesnažila se rozpoznat nějaké zvláštní dění nebo nadpřirozený jev. To, co jsme hluboce a vážně zkoumali, je obsah poselství.

Zatímco v Maďarsku jsme se touto záležitostí ještě nemohli oficiálně zabývat, tato spiritualita se rozšířila do mnoha zemí po celém světě a přinesla pozitivní ovoce. Před přijetím tohoto rozhodnutí v Budapešti jsme hovořili s biskupy, kněžími a lidmi z jiných zemí. Hovořili jsme také s dušičkovými pastýři v naší zemi. Ti dosvědčili, že Plamen lásky přináší ovoce v životech jednotlivých osob i společenství. Tato svědectví byla velmi pozitivní a my víme, že dobrý strom přináší dobré ovoce.

Poté jsme zřídili komisi. Různí kněží zkoumali písemné dokumenty, včetně samotného Duchovního deníku, dokumentace od nadací mimo Maďarsko a uznání, které tomuto hnutí jako soukromému sdružení věřících udělili místní biskupové v mnoha částech světa (od Brazílie po Mexiko). Právě před krátkou dobou bylo toto vyšetřování ukončeno. Na závěr naše církev uznává jako autentické, v souladu s katolickou vírou, všechny materiály obsažené v Duchovním deníku. Také tato arcidiecéze se domnívá, že činnost, život a pravidla tohoto společenství jsou v souladu se vším, co charakterizuje duchovní hnutí a autentická společenství katolické církve.

V tomto okamžiku dostává celá církev toto charisma jako dar od Boha. Místo abychom na tento dar zapomínali, měli bychom ho postavit na svícen, aby osvětloval vše v domě. Poté, co jsme již viděli účinky milosti vylité v mnoha jiných zemích, modlíme se, aby toto charisma ozářilo celé Maďarsko. Z tohoto důvodu jsem požádal vyššího ředitele arcibiskupského úřadu, aby přečetl tento dekret."